Český národní horizont se upíral několik desetiletí k Francii jako vzoru, který představoval vrchol rozvoje umění, obdařený od poloviny 19. století, novými uměleckými možnostmi, které stály u zrodu realismu, následně též impresionismu - nových a osvěžujících směrů po akademismu a vší idealizující reinkarnaci minulosti. Přitahovala svými pozitivy tvůrčí osobnosti. Jean-Philippe Namont uvádí, že v roce 1914 ve Francii žilo asi 5.000 Čechů a Slováků, z toho 3.000 v Paříži. Toto město tehdy představovalo Mekku soudobé kultury. Mimo umělců se zde usadili řemeslníci, ševci, krejčí, kožešníci, automechanici, pekaři a vůbec příslušníci nejrůznějších profesí. Ti všichni toužili po vyšším ekonomickém standardu a společenském uplatnění. Umělci především.

Od poloviny 19. století do Paříže proudily všechny umělecké profese. Jejich působnost byla ale povětšinou krátkodobá. Jen výjimečně se stali někteří z českých umělců trvale součástí francouzské kultury – František Kupka, Alfons Mucha, Otakar Kubín, Josef Šíma. Výjimečně. Pravidlem spíš bylo, že ti, kdo se ve Francii nenarodili, jí přijati nebyli.

K první emigrantské vlně patřil Václav BROŽÍK, o kterém se u nás tvrdí, že dobyl Paříž. Byl a je bezpochyby skvělým malířem. Po sňatku s dcerou finančníka a obchodníka s uměním Charlese Sedelmayera se mu otevřela cesta do francouzské společnosti. Velkorozměrná plátna s historickými náměty poplatná duchu francouzského akademismu mu zajistila komerční úspěch, společenský obdiv a získal mnoho prestižních titulů, byl rytířem francouzské Čestné legie, členem pařížské Académie des Beaux Arts a české Akademie věd a umění. V Paříži také roku 1901 zemřel.

Zdenka BRAUNEROVÁ, která pocházela z rodiny známého českého politika JUDr. Františka Augusta Braunera, získala nejlepší vzdělání a rodinné poměry jí ho i umožňovaly. Během studia v Praze byla v počátcích umělecky ovlivněna Soběslavem Hippolytem Pinkasem a Antonínem Chittussim. Díky svému švagrovi francouzskému prozaikovi, žurnalistovi a divadelnímu kritikovi Elemiru Bourgeseovi poznala řadu významných francouzských osobností, jako byl Maurice Maeterlinck, Anatol France, a další. Po rozhodnutí stát se malířkou pobývala v Paříži v letech 1881 a 1885-1893, kdy zde studovala na soukromé akademii Collarossi. Také pomáhala mnoha dalším Čechům, kteří do Francie přišli hledat nové vlivy, získat v novém prostředí nutné umělecké i společenské kontakty. Patřil mezi ně Václav Radimský, Joža Úprka, František Bílek, Jan Zrzavý ad.

Alfons MUCHA je příkladem bojovníka s vlastní samotou v Paříži, která je městem takové pocity násobící do krajnosti. Mucha tento stav vyrovnával mimořádnou pracovitostí a cíleným kontaktem s českým domovem, jehož titěrnost ve srovnání s francouzstvím kompenzoval příklonem k neoslovanským koncepcím. Dočkal se obratu. Z jeho samoty jej o vánocích 1894 pozvala mezi slavné nabídka k vytvoření plakátu pro Sarah Bernhardtovou v představení Gismondy a tím startovala světová proslulost jeho secesních plakátů a ilustrací.

Pro Václava RADIMSKÉHO válečná vřava první světové války znamenala zmaření jeho nadějí získat ve Francii trvalý domov i výjimečné postavení na umělecké scéně, které by bezpochyby jinak měl. Václav Radimský, byl malíř, který první přinesl do Čech zevrubnou informaci o novém stylu, který vznikl ve Francii – impresionismu. S impresionismem byl také trvale spjat od roku 1899, kdy se usazuje v Giverny v Normandii poblíž svého největšího vzoru Clauda Moneta. Jeho francouzské období patří k tomu nejsilnějšímu, co v Radimského tvorbě můžeme hodnotit a co je plně srovnatelné s projevy jeho současníků, kteří byli členy tzv. impresionistické kolonie v Giverny a co dalece překračuje omezení národním prostorem domácím. Symbolicky byl právě on, tím, pro které rok 1918 znamenal naprostý konec jeho spojení s francouzským prostředím. Český impresionismus s jeho hlavním protagonistou Antonínem Slavíčkem, byl naprosto jiného druhu. Slavíček navštívil Paříž poprvé v roce 1907 a zaujaly ho její umělecké sbírky, atmosféra i duch. Postrádal ovšem přes veškeré superlativy, dodnes mu přisuzované, sepjetí se světelností krajiny, kde vznikal. V podstatě nikdo z mařákovců nebyl ve Francii dříve než Radimský a co se týče impresionistických principů, ani nemohli mít tolik informací a podnětů jako on.

Ke generaci oslněné progresivním uměleckým prostředím, pařížským životem, blazeovaností společnosti patřil také Karel ŠPILLAR, přítel a obdivovatel Jana Preislera, a jeho nástupce na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Špillarova tvorba formovaná vlivem Puvise de Chavannes, či Bonarda oscilovala mezi symbolismem a secesní dekorativností. Špillarovo pařížské období začalo v roce 1904 a bylo předčasně ukončeno rodinou tragédií v roce 1909, kdy se musel vrátit do Prahy. Výsledkem toho údobí jsou obrazy líčící lepší tvář francouzské společnosti, plné šťastného poklidu a jasu.

Na rozdíl od Špillara velikost Františka KUPKY spočívá v tom, že se nechtěl stát ani tak součástí pařížské výlučnosti nebo od ní něco vědomě přijímat či se do ní zařazovat, jako spíše Paříž použít ke svým záměrům. Paříž byla pro něho prostorem, kde tušil, že bude absolutně nezávislý on sám a nezávislost bude uskutečňovat svou vlastní cestou. Do Paříže přišel už v roce 1895 jako stipendista po studiu na vídeňské akademii. Pokračoval na l´Ecole des Beaux-Arts. Kolem roku 1903 se poprvé mezinárodně proslavil publikací svých satirických kreseb v pařížském časopisu L´Assiette au Beurre, do kterého přispíval v letech 1901 – 1907. Podobně jako Jaroslav Čermák, i když se zpět do Čech nevrátil, zůstal českým patriotem. Prokázal to především za první světové války, kdy se na popud T.G. Masaryka postavil do čela krajanů a podílel se na zahraničním odboji.

Skvělým českým umělcem, grafikem, malířem, typografem byl Vojtěch PREISSIG, který se vydal po skončení studia na uměleckoprůmyslové škole u Bedřicha Ohmanna v roce 1898 do Paříže zdokonalit v technice leptu a měditisku v grafické akademii Emila Delauna a soukromých ateliérech. V Paříži také krátce spolupracoval s Alfonsem Muchou. Do Prahy se vrátil v roce 1903 a v roce 1910 se jak známo přesunul na dlouhá léta za oceán do Spojených států. Jeho grafické listy z cyklu Coloured Etchings, který vydal v roce 1906, vznikaly už v pařížském prostředí a patří mezi vrcholy české secese.

Josef MAŘATKA, Myslbekův žák, přijíždí díky Hlávkově stipendiu v roce 1900 do Paříže, a jako další čeští sochaři zde v té době objevuje velikost díla Augusta Rodina. Navštívil pověstný výstavní pavilon, který si Rodin zřídil na Place de l’Alma při příležitosti Světové výstavy. Měl to štěstí, že se stal na krátkou dobu i Rodinovým žákem a asistentem. V roce 1902 úspěšně organizoval v Praze se spolkem Mánes a za pomoci dalších českých sochařů zdomácnělých v Paříži výstavu jeho díla. Dojem, který tato výstava způsobila, byl obrovský a strhl téměř bez výjimky všechny mladé české sochaře na stranu nového názoru.

Hugo BOETTINGER, který byl žákem Felixe Jeneweina na pražské uměleckoprůmyslové škole a pak pokračoval na akademii u prof.Pirnera, kde se stal jeho nejvěrnějším přítelem o tři roky starší Tavík František ŠIMON. Po absolvování akademie v roce 1902 se Boettinger vydal na studijní cesty do zahraničí – Francie, Itálie, Holandsko, Belgie, Anglie. V těchto třech letech sdílel s T.F.Šimonem společný ateliér v pařížské ulici rue Daguerre. Na rozdíl od Šimona, který v Paříži setrval až do roku 1913, se Boettinger po roce 1905 vrací do Prahy. Šimon se ocitl v Paříži podobně jako Boettinger díky Hlávkovu stipendiu v roce 1902. V Paříži pěstuje vztahy s mnoha dalšími českými umělci – Mařatkou, Španielem, Kafkou, Gutfreundem, Špillarem a také s astronomem Štefánikem. Mnohé z nich portrétoval. Kafku, Španiela, Strimpla v Paříži přivedl k jejich prvním zkouškám s leptem. Štefánika přivedl ke sběratelství umění. Byl jedním z českých umělců, kteří ve Francii získali téměř domácí postavení.

Jiným absolventem pražské akademie byl Miloš JIRÁNEK, kultivovaný malíř v post-impresionistickém duchu a stylu. Věnoval se i kresbě a grafice a pracoval též jako publicista, spisovatel a redaktor významné umělecké revue Volné směry. Jiránek byl Paříží naprosto okouzlen, i když zde strávil jen pár měsíců v roce 1900 v době konání světové výstavy. Jiránkovi současníci měli za to, že tento krátkodobý pobyt a zhlédnutí několika tamních děl, nemělo valný vliv na jeho, tehdy vznikající tvorbu. Francouzský vliv ale u Jiránka můžeme stejně vypozorovat. Jeho oblíbencem byl totiž Edgar Degas od kterého zčásti přebírá důraz na kresebnost, neobvyklé úhly pohledu, fragmentárnost, charakter momentky, a volba námětu.

Významný český sochař a pedagog Bohumil KAFKA, Suchardův žák, odjíždí po udělení Hlávkova stipendia v roce 1904 pokračovat v uměleckém studiu do Paříže. Hned po příjezdu se Kafka zapojil do zdejšího uměleckého života, byl jmenován členem Salonu d'automne a stal se i členem soukromé umělecké společnosti Societé l'art et literraire, jejímž předsedou byl Rodin. Svou první pařížskou výstavu Kafka uspořádal v roce 1904 za podpory francouzského ministerstva školství. Později byl vládou Francie jmenován rytířem řádu Čestné legie. Jakkoliv byl pro Kafku pařížský pobyt úspěšným, setrval zde vlastně jen krátce a po úmrtí Stanislava Suchardy byl Kafka (1904) jmenován profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze a později také dvakrát zvolen jejím rektorem.

Významný český malíř a grafik Viktor STRETTI, proslavený zejména svými grafickými listy s pražskými náměty, stál u počátků rozvoje českého grafického umění. Jako jeden z prvních grafiků u nás získal v roce 1898 vědomosti o grafických technikách při studiu v grafické speciálce na akademii v Mnichově. Rozvíjel výrazně techniku leptu a později litografie. V letech 1901-1902 pobýval v Normandii a v Paříži, kde si dále prohloubil znalosti grafických technik.

Ve Francii též působil méně známý český malíř a grafik Ludvík STRIMPL. Žák pražské akademie u profesora V. Hynaise (do r.1903). Od roku 1904 se usadil v Paříži, kde bydlel na Quai d’Anjou, L‘ile Saint-Louis. V té době se zde přátelí s Kafkou, Boettingerem, Šimonem a Michalem. Od roku 1908 až do roku 1921 pracoval jako ilustrátor pro pařížská nakladatelství „Emile Lévy“, „Calmann-Lévy“, „Hachette & Cie“, „Artheme Fayard“ a pro pařížské časopisy „L‘Assiette au Beurre“ anebo „Gazette du Bon Ton“. V době první světové války byl ve Francii přidělen Čs. národní radě k službě politické a propagační a byl též autorem znaku čsl. legií, které bojovaly na evropských bojištích nejen ve Francii. Ve svém pařížském bytě 13. prosince 1915 zprostředkoval první setkání Milana Rastislava Štefánika s Eduardem Benešem a tato schůzka znamenala novou etapu v zahraničním odboji. Ludvík Strimpl byl v letech 1922 - 1927 vyslancem ČSR v Bruselu, pak zplnomocněným ministrem a v letech 1927-1937 šéfem protokolu prezidenta republiky.

Ne všem českým umělcům žijícím ve Francii se ale podařilo účastnit protirakouského odboje. Jiří KARS pocházel z židovské rodiny Viléma Karpelese, majitele parního mlýnu v Kralupech nad Vltavou. Výtvarná studia ukončil Kars na mnichovské akademii v roce 1905. Od roku 1907 pobýval v Paříži, kde byl členem umělecké skupiny 'École de Paris', utvořené kolem Pabla Picassa. Ve svém uměleckém rukopisu spojil vlivy kubismu, expresionismu a fauvismu. Na rozdíl od Kubína ho neoklasicistická vlna zasáhla až koncem dvacátých let. Do Francie se vrací až po roce 1918, protože první světovou válku absolvoval na bojištích ruské fronty v rakousko-uherské armádě.

Po již zmiňované Zdence Braunerové zavedl do Francie studijní zájem i další umělkyně - rodačku z Kutné Hory Marii Fischerovou – Kvěchovou a také jindřichohradeckou Marii GALIMBERTI – Provázkovou, jejíž dílo je dnes stále ještě u nás málo známé a neprávem opomíjené. Marie Galimberti – Provázková studovala od roku 1907 v Paříži na Grande Chaumière a na Academie Russe. Významný pro ni byl i studijní pobyt u Fernanda Legéra. Od roku 1911 vystavovala na Salon d’Automne a na Salon des Indépendants. Prošla vlivem exprese, kubismu, Legérova artificialismu a její pařížské období trvající do roku 1917 bylo u ní vrcholem jejího malířského modernistického experimentu.

Otakar ŠPANIEL, který se stal po první světové válce téměř oficiálním státním sochařem, byl dalším Myslbekovým žákem, který završil své studium v Paříži, kde byl žákem Alexandra Charpentiera. Pobyt v Paříži v letech 1904-1912 byl rozhodující pro vytváření jeho osobitého stylu, slučující naturalismus s impresionistickým využíváním světla v nízkém reliéfu. Nemenší význam pak jistě mělo přátelství s Antoinem Bourdellem.

Malíř Rudolf VEJRYCH nebyl sice umělcem úrovně protagonistů českého moderního umění, ale byl schopným portrétistou, krajinářem i malířem interiérů a městských výjevů nebo zátiší. Kreslířskou bravuru osvědčoval již v mládí. Také Rudolfovi sourozenci byly umělecky nadaní. Jeho sestra Ela Vejrychová se později stala manželkou významného umělce Maxe Švabinského a bratr Karel byl uznávaným pianistou. Švabinský Rudolfa podporoval v jeho malířských začátcích a byl jeho učitelem i dobrým přítelem. Vejrychův umělecký talent mu v roce 1907 vynesl Hlávkovo stipendium, které použil na pobyt v Paříži.

Otakar KUBÍN studoval v letech 1900-1904 na pražské Akademii výtvarných umění, zde byl žákem Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise, Hanuše Schwaigera a Františka Thieleho. Patří ke generaci malířů české moderny. Jako člen skupiny Osma se účastnil jejich výstavy v roce 1907. Jeho ranné expresivní dílo bylo inspirované tvorbou Vincenta Van Gogha a Paula Gauguina, později přijal kubismus a po první světové válce se nechal ovlivnit vlnou francouzského neoklasicismu. Jeho tvůrčím vrcholem jsou kubistická díla z let 1912 a 1913 z Paříže, kam se přestěhoval i s manželkou, po roce 1918 se také rozvíjí jeho slavné krajinářské období, když přesídlil do Simiane v Provence.

V roce 1907 a 1908 do Paříže přijíždí další člen skupiny Osma Vincenc Beneš a v dubnu až červnu 1909 sem vedla také první cesta jeho přítele a kolegy Bohumila KUBIŠTY. Do Paříže zavedlo Kubištu jeho stálé hledání výrazu a barevné experimenty a cílevědomé studium barvy vůbec. Prvním jeho reálným kontaktem s francouzskou moderní malbou bylo shlédnutí výstavy francouzských impresionistů v Praze v roce 1907. Po Munchovské a italské inspiraci to byl další vážný podnět k vývoji Kubištovy malby. V roce 1909 se pak mohl setkat osobně s dalšími díly francouzské malby. Na sklonku roku 1909 se do Paříže vrací a zůstává zde do konce června 1910. Osobně se setkává i s Pablem Picassem, jeho příjmení zaujalo Guillauma Apollinaira: obdivoval Čechy, že mají malíře, který byl „kubistou“ již od narození.

Rudolf KREMLIČKA byl na Akademii výtvarných umění v Praze ovlivněn díly Antonína Slavíčka a Hanuše Schwaigera. Jeho vzorem byl však Édouard Manet. Jako stipendista pobyl r. 1910 a 1912 v Holandsku, Belgii a Paříži, kde měl možnost zhlédnout díla významných impresionistů. Výstavy moderního umění francouzského v Praze, cesta do Paříže a pobyt v Rusku v l. 1913-14 působily na jeho pozvolný odklon od popisného realismu a na hledání vlastní cesty. Vlivem Degasovým a Manetovým opustil dějovost žánru, ale objevil svůj později u něj všudypřítomný motiv ženy.

Do Čech se v roce 1919 vrátil sochař Otto GUTFREUND. Paříž pro sebe potřeboval už před válkou, aby dokázal vnímat rozměr všedního dne, do něhož na jedné straně ústí nouze a chudoba všeho druhu a právě v pařížském provedení navzdory této nouzi zde vládne také bohémská potřeba žít věčnou neděli nebo „pohyblivý svátek“. Gutfreundův francouzský pobyt však byl poznamenán i hořkými vzpomínkami z první světové války, v níž bojoval v české dobrovolnické rotě „Na zdar“ v rámci francouzské Cizinecké legie a po nedorozumění strávil od roku 1916 své dny místo na bojišti v táboře pro nepřátele Francie. Do Čech se proto po válce vracel nikoli osvěžen a nabyt novou silou, nýbrž jako zlomený člověk. Jeho osud v tomto bodě připomínal příběh Václava Radimského.

Na podzim 1907 vstupuje na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze do oddělení profesora Emanuela Dítěte Jan ZRZAVÝ. Po výstavě francouzských impresionistů jako Daumier, Montecelli, Manet, Renoir, Degas, Pissaro, Sisley, Cézanne, Gauguin, Van Gogh či Manza si uvědomil a intenzívně zažil novou povahu výtvarných prostředků a napsal a poslal několik obrázků na ukázku do Paříže výtvarnému kritikovi Camillu Mauclairovi. Když dostal povzbuzující odpověď, rozjel se za ním do Paříže. Nesetkali se, ale uviděl díla Leonarda da Vinciho, zejména Monu Lisu. Po tomto dobrodružném výletu v polovině listopadu 1907 nakreslil pastel Údolí smutku. Do Francie se vrací až v roce 1923 a trvaleji v roce 1924, kdy si pronajal v Paříži atelier. Jeho bretaňské období začalo až v roce 1925.

Výstava Čeští umělci ve Francii 1900 – 1918 zachycuje hlavní proudy, které se promítaly do vývoje výtvarného umění a jejichž centrálním prostorem bylo od poloviny 19. století do dvacátých let 20. století francouzské prostředí. Ovlivňovalo neoddiskutovatelně nejen české výtvarné umění, ale tyto vlivy měly ozvuky celosvětové. Přesto se ukázalo, že přes veškerou vitalitu původních podnětů byly brzy přetransformovány do jednotlivých národních identit a přispívaly k variantnosti umění.

Seznam vystavených prací:

¹⁾
BROŽÍK Václav, 1851-1901:
Krajina v Normandii, (kol. 1885)
olej, plátno, 57 x 78 cm
Galerie výtvarného umění v Ostravě

²⁾
Braunerová Zdenka, 1858-1934:
Z Paříže, 1886
olej, plátno, 42 x 28 cm
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě

³⁾
Braunerová Zdenka, 1858-1934:
Krajina. K večeru u mlýna, 1896
olej, plátno, 50x60,5cm
Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

⁴⁾
Kupka František, 1880-1957:
Tři ženské akty. Studie, (1896-1898)
kresba tužkou na papíře
Galerie výtvarného umění v Ostravě

⁵⁾
Braunerová Zdenka, 1858-1934:
Kmeny, (kolem 1900)
olej, lepenka, 23 x 32 cm
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

⁶⁾
Jiránek Miloš, 1875-1911:
Koupání, 1902
olej, plátno, 71,5 x 94,5 cm;
Galerie výtvarného umění v Ostravě

⁷⁾
MUCHA Alfons, 1860-1939:
Návrh obálky, 1902
kresba perem, akvarel, papír, 28 x 21,5 cm
Galerie výtvarného umění v Ostravě

⁸⁾
STRETTI Viktor, 1878-1957:
Notre Dame v Paříži, 1902
lept, papír, 49 x 38 cm
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

⁹⁾
MAŘATKA Josef, 1874-1937:
Na vlnách, 1903
bronz, výška 23 cm
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

¹⁰⁾
ŠIMON Tavík František, 1877-1942:
Moře - Večerní nálada, 1904
lept barevný, papír, 37,5 x 43,5 cm
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

¹¹⁾
ŠIMON Tavík František, 1877-1942:
V divadle. Portrét paní Hofbauerové, (1902-1905)
pastel, papír, 53 x 70 cm
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

¹²⁾
MAŘATKA Josef, 1876-1937:
Mladá matka, 1903-1904
plastika, bronz, výška 21,5 cm
Oblastní galerie v Liberci

¹³⁾
RADIMSKÝ Václav, 1867-1946:
U Labe, (1904)
olej, lepenka, 70 x 100cm
Město Kutná Hora

¹⁴⁾
BOETTINGER Hugo, 1880-1934:
Dámy v kočáru, 1905-1906
tužka, papír, 25,5 x 24 cm
Západočeská galerie v Plzni

¹⁵⁾
KAFKA Bohumil, 1878-1942:
Línající velbloud, 1905
bronz, 37 x 44,5 cm
Muzeum umění Olomouc

¹⁶⁾
ŠPILLAR Karel, 1871-1939:
Mořské pobřeží, (1905)
olej, plátno, 60 x 125 cm;
Galerie výtvarného umění v Ostravě

¹⁷⁾
ŠPILLAR Karel, 1871-1939:
Plážový výjev, (1905)
olej, lepenka, 26,1 x 20,9 cm
Západočeská galerie v Plzni

¹⁸⁾
ŠPILLAR Karel, 1871-1939:
Na pláži, (1905)
akvarel, běloba, uhel, papír, 32,3 x 23 cm
Západočeská galerie v Plzni

¹⁹⁾
ŠPILLAR Karel, 1871-1939:
Výjev z pláže, (1905)
akvarel, běloba, uhel, lepenka, 30,3 x 16,9 cm
Západočeská galerie v Plzni

²⁰⁾
KAFKA Bohumil, 1878-1942:
Dívka - Žena po koupeli zvedající plášť, 1906
bronz, v. 28,2 cm
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

²¹⁾
PREISSIG Vojtěch, 1873-1944:
Před bouří. Coloured Etchings IX., 1906
barevný lept, papír, 39,7x20cm
Soukromá sbírka – Kutná Hora

²²⁾
STRIMPL Ludvík, 1880-1937:
Líbánky a tragédie manželství. Návrh obálky (1906-1907)
komb. technika, papír, 17 x 11,5cm
Soukromá sbírka – Kutná Hora

²³⁾
ZRZAVÝ Jan, 1890-1977:
Stromy, 1907
olej, lepenka, 26 x 26 cm,
Galerie výtvarného umění v Ostravě

²⁴⁾
PREISSIG Vojtěch, 1873-1944:
Concarneau, 1908
lept, papír, 44 x 64cm, tisk 29,5 x 49,3 cm
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

²⁵⁾
ŠPANIEL Otakar, 1881-1955:
U moře I, 1908
plastika, reliéf, bronz, 29x76 cm
Oblastní galerie v Liberci

²⁶⁾
ŠPANIEL Otakar, 1881-1955:
U moře II, 1908
plastika, reliéf, bronz, 29,5x88,5 cm
Oblastní galerie v Liberci

²⁷⁾
ŠPANIEL Otakar, 1881-1955:
U moře III, 1908
plastika, reliéf, bronz, 28,5 x 79,5 cm
Oblastní galerie v Liberci

²⁸⁾
ŠIMON Tavík František, 1877-1942:
Koupání v moři, 1909
olej, plátno, 74 x 92 cm
Galerie výtvarného umění v Ostravě

²⁹⁾
BOETTINGER Hugo, 1880-1934:
Noční ulice, 1909
olej, lepenka, plátno, 52 x 56 cm
Galerie Středočeského kraje

³⁰⁾
BOETTINGER Hugo, 1880-1934:
Na pláži, (kolem 1910)
olej, plátno, 45 x 60 cm
Galerie Středočeského kraje

³¹⁾
GALIMBERTIOVÁ - Provázková Marie, 1880-1951:
Rouget a makrela, 1910
olej, plátno, 54 x 64 cm
Muzeum Jindřichohradecka

³²⁾
KREMLIČKA Rudolf, 1886-1932:
Na pile, 1909
akvarel, papír, 34x24cm
Východočeská galerie v Pardubicích

³³⁾
KREMLIČKA Rudolf, 1886-1932:
Podmračený den, 1910
olej, plátno, 55 x 49 cm
Galerie výtvarného umění v Ostravě

³⁴⁾
KUBIŠTA Bohumil, 1884-1918:
Autoportrét, 1909
akvarel, papír, 32 x 24 cm;
Galerie moderního umění v Hradci Králové

³⁵⁾
ŠPILLAR Karel, 1871-1939:
Portrét paní Berty Špillarové, 1910
olej, plátno, 120 x 97 cm
Západočeská galerie v Plzni

³⁶⁾
GUTFREUND Otto, 1889-1927:
Úzkost, (1911-1912)
bronz, v. 147 cm
Muzeum umění Olomouc

³⁷⁾
GUTFREUND Otto, 1889-1927:
Ženská postava, 1911-1913
křída černá, papír tónovaný, 60,3 x 45,2 cm
Galerie výtvarného umění v Ostravě

³⁸⁾
KUBIŠTA Bohumil, 1884-1918:
Nervózní dáma, 1912
olej, plátno, 52 x 40 cm
Galerie výtvarného umění v Ostravě

³⁹⁾
KUBIŠTA Bohumil, 1884-1918:
Zátiší skleněné, 1913
olej, plátno, 67,5 x 54 cm
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě

⁴⁰⁾
GUTFREUND Otto, 1889-1927:
Zátiší s lahví, 1914
křída černá, papír tónovaný, 28,8 x 22,7 cm
Galerie výtvarného umění v Ostravě

⁴¹⁾
ZRZAVÝ Jan, 1890-1977:
Milenci. Posedlost, 1914
olej, plátno, 44 x 32 cm
Galerie výtvarného umění v Ostravě

⁴²⁾
GALIMBERTIOVÁ - Provázková Marie,  1880-1951:
Středomořská krajina, (1915)
pastel, papír, 59 x 45 cm
Muzeum Jindřichohradecka

⁴³⁾
GALIMBERTIOVÁ - Provázková Marie, 1880-1951:
Portrét staré ženy, (1917)
olej, plátno, 66 x 63,5 cm
Muzeum Jindřichohradecka

⁴⁴⁾
STRIMPL Ludvík, 1880-1937:
Portrét dr. Alice Masarykové, dcery T.G.Masaryka, (1917)
kresba kolorovaná pastelem, 47 x 43cm
Soukromá sbírka - Praha

⁴⁵⁾
KUBÍN (COUBINE) Otakar, 1883-1969:
Podobizna dívky, nedat.
olej, plátno, 55 x 46 cm
Galerie výtvarného umění v Ostravě

⁴⁶⁾
RADIMSKÝ Václav, 1867-1946:
Slunce na bažinách, (1918-1920)
olej, lepenka, 86 x 117,3 cm
Soukromá sbírka - Kutná Hora

⁴⁷⁾
STRETTI Viktor, 1878-1957:
Paříž, 1923
tempera, lepenka, 33 x 41 cm
Muzeum umění Olomouc

⁴⁸⁾
VEJRYCH Rudolf, 1882-1939:
Krajina od Jimramova, 1924
olej, plátno, 95 x 115 cm
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě

⁴⁹⁾
KARS Georg (Jiří), 1880-1945:
Francouzské pobřeží, nedat.
olej, plátno, 65 x 80 cm, rám 78 x 95 x 4,5 cm
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě