Sankturinovský dům, Palackého náměstí 377, 284 01 Kutná Hora, IČ:71006206

Otevřeno: Po - Ne  09:00 - 12:00 a 12:30 - 17:00 hodin
první sobotu v měsíci vstup pro veřejnost ZDARMA
(v době výstavy)
Kontakt: +420 327 512 347, gfj@kh.cz
Ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler: + 420 724 703 008, rezler@kh.cz

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ZŘIZOVACÍ LISTINA ROZPOČET VÝSTAVY SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

JAROSLAV ALT, Výběr z malířské tvorby 1947-1997

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlašský dvůr, 09. 04. - 30. 06. 1997

Chalupy na Vysočině, 1987 Jaroslav Alt (1927) patří k malířské generaci jež měla štěstí, navzdory tíživému tlaku ve společnosti v poválečných letech obecně, být formována během svých studií výraznými pedagogickými i uměleckými osobnostmi jako byli profesoři Miloslav Holý, Vladimír Sychra, Otakar Nejedlý, Vratislav Nechleba, Vlastimil Rada nebo V.V.Štech. Akademické školení absolvoval v průběhu padesátých letech s dalšími vrstevníky, kteří přispěli významnou měrou k pozdějšímu utváření i uchovávání podoby českého výtvarného umění. Mezi nimi je třeba zmínit například malíře Františka Ronovského, Josefa Jíru, sochaře Olbrama Zoubka, nebo i restaurátory Ivana Grubera či Vlastimila Bergera.
Na Akademii byl spolu s dalšími vystaven přímému vlivu profesora Miloslava Holého, který byl svým žákům jistě určujícím vzorem. Holého trvalé zaujetí krajinomalbou (samozřejmě vedle portrétu, zátiší a figury), barevné cítění a výtvarný výraz vůbec, nesoucí v sobě stopy Van Gogha, Cézanna a Muncha se promítaly do formy a výrazu, jež si Jaroslav Alt v průběhu studia, nadán talentem i citem pro barvu zároveň, měl možnost osvojit.
Přestože Holého cesta ke krajině byla odlišná, vycházela původně z městské krajiny a zaujetí sociální tématikou umělecké generace 20.let, byla to právě krajina, jež se uplatnila v pozdější realistické malířské tvorbě Jaroslava Alta nejmarkantnějším způsobem. Významnou roli, vedoucí k tomuto kroku, sehrálo, kromě setkání s jistotou pedagogického vzoru, i vlastní velice jasné vědomí sounáležitosti s krajinou rodné Vysočiny, jejíž fenomén působil tak inspirativně v minulosti i na jiné české malíře jako byli například A.Slavíček, F.Kaván, A.Chittussi, J. Panuška a další.
Česká Vysočina v sobě obsahuje právě tak část rysu národního vědomí, jako je ve své proměnlivosti i majestátu něčím, co působí na každého z nás a na citlivého umělce tím spíše. Proměnlivost krajiny v opakujícím se časovém úseku vymezovaném ročním cyklem nabízí stále se měnící barevný model. Model nestálý, vyvíjející se v náladách i formách. Jako se v čase vyvíjí krajina, vyvíjela se i Altova malba, od tlumených tónů a věcné malby sledující objektivitu zobrazovaného v olejích z 50. a 60.let (Na Vystrkově, Havlák, Liběchov, Lipnice, Chalupy II) spěla přes jadrnou formu a barevnost např. v oleji Chalupy II, z r. 1970 nebo Lipnice z r.1968 (vyznačujícím se navíc nervní nasazením) k dekorativní barevnosti zelení se zářivějšími akcenty červení, žlutí a tlumené běloby objevující se v obrazech z let 80. - Chalupy na Svitálce a Cesta na Svitálce. V posledních letech je malba ve svém výrazu ještě více dekorativnější, těžící z kontrastu a střídání své razantnější podoby s měkkostí lyrických pastelových tónů v jedné ploše.
U většiny obrazů i kreseb Jaroslava Alta je základem bezprostřední kontakt s krajinou, zobrazovaným předmětem, osobou - smyslovou skutečností vůbec. Každá malba je tedy obrazem konkrétní reálné situace. Pak také může vzniknout obraz, či studijní kresba plně autentická a svěží, která je bezprostředním záznamem vytvořeným přímo na konkrétním místě. Při preferování této popsané tvůrčí metody přímé malby se Jaroslav Alt nezříká ani jejího kombinování s postupem analýza - syntéza, tj. revokací zážitku později zpracovávaného v ateliéru s důrazem na vlastní představivost a invenci. Výhodou je pak zejména možnost neodchylování se od vlastní charakteristické výtvarné formy.
Na této výstavě se setkáváme s výběrem prací z let 1947-1997 rozdělených do čtyř základních tématických celků. V prvé řadě je to ryzí a niterná krajinomalba z Vysočiny, na druhém místě pak zážitky ze studijních cest, nám suchozemcům otevírající zvláště pohledy, z nichž vanou dálky, slaný vzduch i žár písečných pláží, ale i hemžení zalidněných velkoměst a tichá zákoutí, a konečně portréty a zátiší doplňující malířský program Jaroslava Alta.
Rozměrná plátna z Vysočiny zprostředkovávají s úspěchem intenzivní zážitek s výraznou stopou důvěrnosti k tomuto tématu. Jednoduché horizontální kompozice využívající protikladu hmotnosti krajiny a oblohy s objemnými hmotami mračen v protiváze k hmotnosti krajiny kumuly přednesenými buď jakoby spěšnými tahy v obraze Vysočina - U Květinova (1963) nebo na obraze Chalupy (1987). Horizontála se uplatňuje i v dominantních pohledech na moře. Olej Constance, z roku 1965, je příkladem pastózní malby dramaticky zpracovávající temnou plochu moře. Jižní slunce prosvěcuje v jiné podobě lazurovou malbu vodní plochy moře a oblohy u Primoštenu (olej z r. 1987). Dominantní pohled na město obklopené pro nás naprosto neobvyklým sytým tónem průhledné chladné modře, vyvolaným použitím směsice kobaltů a ultramarínů, je sice záznamem z cesty, ale zároveň vypovídá o autorově schopnosti využívat odpovídající prostředky k vytváření prostorové iluze. Z portrétní tvorby Jaroslava Alta jsou vystaveny portréty individuální. Autoportréty - jsou jak dokladem zápasu proti stagnaci vývoje umělecké formy, tak způsobem sebereflexe postihující výtvarnými prostředky individualitu umělecké osobnosti. Autoportréty, z nichž pozoruhodný je jistě kultivovaný olej z roku 1950, střídají portréty konkrétních osob, zvl. dětské podobizny v jasném barevném podání a s citlivým vyhledáváním objemu.
Volná malířská tvorba Jaroslava Alta byla poznamenána jak tvůrčím zápolením v průběhu jejího vývoje s jejím směřováním i formálními odchylkami. Tato vybočení klademe na vrub další autorově umělecké činnosti, jíž je restaurování. Máme-li na vědomí obtížnosti technické, řemeslné, umělecké a v neposlední řadě i náročnosti časové s restaurátorským oborem spojené, je o to více působivější předkládaný souvislý obraz autorovy volné tvorby, dosvědčující jeho životní i uměleckou zralost.

Aleš Rezler

Revitalizace Sankturinovského domu / IROP

Celoroční výstavní program Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

PLÁN VÝROČNÍ ZPRÁVY ROZPOČET SEZNAM VÝSTAV JENEWEINOVA SBÍRKA HISTORIE KUDY K NÁM KATALOGY

© 2001-2017 KutnaHora.INFO